Vaše soukromí

Bankovní tajemství

V roce 2003 byla Evropskou unií přijata smlouva, na jejímž základě si členské země mohou vzájemně poskytovat informace o účtech cizinců, které byly otevřeny ve více evropských zemích. Účelem této mezinárodní výměny dat je efektivní zdanění výnosů na účtech cizinců.

O tři roky později byly českým parlamentem ratifikovány mezinárodní úmluvy, které vycházejí ze společných pravidel pro členské státy Evropské unie. Podle těchto uznaných norem mají všechny země EU nařízeno poskytovat údaje o účtech klientů bankovních institucí.

Existují však dvě výjimky. Lucembursko a Rakousko se k této dohodě nepřipojily, poněvadž si daně z peněz, které na účty cizinci vkládají, vybírají samy.

Díky této povinnosti platné pro většinu členských států EU je možné lépe kontrolovat potenciální finanční úniky a podvody. Úplným vítězstvím nad daňovými podvodníky tato mezinárodní smlouva ale není, protože ji lze uplatnit jen v případě některých takzvaných daňových rájů. Řadí se sem například Monako, Lichtenštejnsko, Andorra či Kypr.

Dva výše uvedené státy Rakousko a Lucembursko plně využívají výhody vlastního zdanění výnosů z účtů cizinců. Za všechny cizince, kteří mají v zemi otevřený účet, platí tyto státy paušální poplatek domovským zemím, a to pouze jedenkrát a nikoliv konkrétně za každého zvlášť ale za všechny cizince hromadně. 

Z toho vyplývá, že žádná třetí strana z České republiky, kam spadají například orgány státní správy, policie, soudy a podobně, nemá šanci dostat se k jakýmkoliv informacím o klientech zahraničních bank. Řada z těchto zemí totiž stále ctí bankovní tajemství, které je zavazuje k naprosté mlčenlivosti, co se osobních klientových dat týče. Porušení této výsady klientů zahraničních bank je zároveň porušením práva, a tudíž je kvalifikováno jako trestný čin.

Jediný, komu je přístup k informacím o kontu klienta povolen, je příslušný dozorový orgán státu, v němž je účet zřízen, a to pouze v krajních situacích a se svolením soudu. Předtím však musí být prokázáno, že se majitel  účtu zpronevěřil zákonům dané země, což se stává opravdu jen ve výjimečných případech.

Bude-li český úředník disponovat informacemi o zahraničních účtech klienta a prokáže-li se, že tyto informace získal nelegální cestou, nebude možné je použít v soudním ani jiném řízení. Tyto informace rovněž nesmí dál šířit bez souhlasu osoby, které se bezprostředně týkají.

Bankovní účty v zahraničí představují pro klienta a jeho finanční prostředky skutečně kvalitní a spolehlivou ochranu.